September 2009

frankie happy brihday

29. september 2009 at 19:04 | smizuzi |  Fotky
↓kluci napsali na twiter happy brithday frankie!! a ktomu fotka↓





Camp Rock 2 CASTING INFORMATION

29. september 2009 at 19:01 | smizuzi
Hledáme chlapce a dívky ve věku 12-22, k účasti v publiku.Scény je zatím v neurčeném místě přírodního divadla v Torontu. Byli bychom rádi, pokud se u nás zaregistrujete v malých skupinách 4 až 5.Jeden rodič může být určen jako společník pro svou skupinu.


JONAS-dívka s pizzou

29. september 2009 at 18:57 | smizuzi |  Episode


plosiim dejte hlasek fidovi

29. september 2009 at 17:57
plsky dejte mojemu mazlikovi hlasek jako jmenuje se FIDO Tadyy pls

Tak kouzelný - 5. kapitola

28. september 2009 at 15:21 | Crystal girl |  Tak Kouzelný
5. kapitola

"Kde jsi byla?" zeřvala na mě matka sotva jsem odemčela dveře našeho mini bytu.
"Venku, říkala jsem ti to..." pokrčila jsem rameny proč tak vyšiluje. Byla teprve půlnoc.
"Bree! Ty jsi se zbláznila! Řekneš: Jdu ven a tím to pro tebe hasne! Málem jsem umřela strachy! Myslela jsem, že příjdeš tak do desíti, ale tohle? Máš zaracha! Nic neděláš, jen ležíš a čumíš do zdi a když jdeš konečně ven tak příjdeš skoro ráno!" máchala okolo sebe rukama máti, byla rudá vzteky. Popravdě řečeno by měla být ráda, že jsem byla venku. Ne, ona mi za to ješě dá zaracha.
"Cože?" vykulila jsem oči. Jestli mi napaří domácí vězení tak je absolutně bez šance, že sena ten koncert dostanu.
"Nepůjdeš z domu týden," uzavřela debatu mamka a zabouchla se u sebe v ložnici.
"Mami, to nemůžeš!" zařvala jsem a vletěla jí do pokoje.
"Proč ne?" ušklíbla se.
"Já... já... mám vstupenku na ten koncert," ukázala jsem a rychle ji zase schovala do kapsy aby mi ji nesebrala a neroztrhala.
"Co? Kde jsi na to vzala peníze? Vždyť víš jak ty vsupneky musí být drahý! Ty jsi kradla?!" ječela na mě nepříčetná matka.
"Ne, měla jsem to našetřeno, kdybych na ten koncert jednou mohla, kdyby byla takováhle příležitost!" vysvětlila jsem jí, ale taky jsem zvyšovala hlas.
ůAby ti bylo jasný tak po dnešku nikam nejdeš! Navíc jsem ti říkala, že žádnej koncert dneska ráno, co si o sobě vůbec myslíš? Že si postavíš hlavu a všichni kolem tebe budou skákat?!" ječela neustále.
"Nikdo kolem mě skákat nebude! Jak říkám, jen chci jít na ten pitomej koncert! Mami je to můj sen, moje největší přání. Všechno jsem si zařídila, jediný co chci je tvoje povolení!" prosila jsem ji teď už se slzama v očích, protože jsem tušila odpověď.
"Opovaž se vystrčit paty z domu celej měsíc! Takhle pěkně jsi mě už dlouho nenaštvala! Rozumíš? Nikam!" zamítla mě.
"Mami..."
"Ne!" zařvala a zabouchla mi dveře před nosem.
"Tu vstupenku mi dej na stůl a já ju zítra prodám!" křikla za mnou ještě.
Bylo mi to jedno. Nic jí nedám. To ona mi zničila celej můj život. Všechny moje sny, přání... všechno co jsem budovala teď mohlo jít do záchodu. Mohla jsem na to všechno zapomenout, protože to ON byl důvod proč jsem pořád doufala. Doufala jsem, že ho uvidím a všechno bude v pohodě a zjistím to kouzlo. Jenže nic nebude v pohodě a nic nezjistím, protože ho neuvidím. Leda, že bych si ho sem vykoukala z toho plakátu.
Rozbrečela jsem se a zabořila hlavu do mho plyšového medvídka Joea. Tak moc jsem o tom snila, že se to nikdy nestane. nenávidím ji! Nenávidím mou matku! Když mi nechce splnit můj jediný sen za celý můj život, tak proč si mě vůbec nechala? To mě rovnou mohla zakopat před domem. Možná by to bylo lepší než tohle trápení, chvilku bych se dusila pod hlínou a pak by to bylo v pohodě. Třeba bych se v dalším životě narodila jako nějaká superstar a byl by tam nějaký Joe. Spolu by jsme chodili na zmrzku, drželi by jsme se za ruce při procházkách kolem jezera. Všechno by bylo snažší... možná.

Ráno mě máti probudila už v pět ráno a napařila mi celý seznam domácích prací co mám udělat, v neposlední řadě si uklidit to skladiště, které se stalo z mého pokoje. Ona je šílená, chce abych vstávala v pět ráno a celej den uklízela!
"Tak a nezapomeň vytřít podlahu. A honem ať to stihneš! Já jdu do práce a nezapomeň, dneska nikam nejdeš!" zakončila svůj monolog. Byla jsem tak zoufalá, tak prázdná, když jsem ztratila mou naději v to, že HO uvidím, že jsem jí to všechno odkejvala. Naštěstí zapoměla na tu vstupenku. To budu muset ještě nějak vymyslet, že bych ji oskenovala a vytiskla? Máti by to nepúoznala, ta je na tohle hlupačka.
Zapla jsem si televizi a začala vařit kakao, když v tom v televizi začal mluvit.... NICK! Rychle jsem se otočila a dávala pozor co to říká.
"....naše největší show bude právě náš příští koncert co se koná už za šest dní 14. 7. tak doufám, že příjdete. takovou show jste ještě nezažili," sliboval Nick a mrkl na mě. Zdálo se mi to nebo na mě opravdu mrkl? Teda mrkl do kamery takže asi na všechny diváky, ale to je fuk. Pak tam byl záběr i na Kevina a Joea a Joe mi poslal pusinku!!!! Pane Bože, děkuji, on mi poslal pusinku!!! Teda ne jen mě, asi zase všem coi to teď sledují, ale to je naprosto jedno. Poslal pusinku! Hned mi to zlepšilo náladu a pak mi to došlo. To, že jsem viděla tuhle reklamu bylo určitě znamení. Jasně, bylo to znamení, že tam mám být!
Kašlala jsem na úklid a začala jsem si chystat kabelu a věci na ten večer kdy uteču z domu na koncert. No co, nic tak hropznýho se nestane... budu jen na jeden večer pryč, pak se vrátím domů. Máti mi napaří rok domácí vězení a tunu prací, ale mně to bude fuk jelikož se mi splní sen a já uvidím Joea!
Jo! Přesně tak zní můj geniální plán, ale chce se mi vůbec se sem vracet? Rozhlédla jsem se po pokoji a projela hlavou ty myšlenky. Poislední dobou jsme se s mámou jen hádaly, nebylo by lepší zmizet úplně???
No co už, šest dní uplyne jako voda, já se budu chovat poslušně a pak zdrhnu na jeden večer, možná navždy.. to si ještě rozmyslím

Tak kouzelný - 4. kapitola

28. september 2009 at 15:21 | Crystal girl |  Tak Kouzelný
4. kapitola

Stála jsem ve frontě na vstupenky a v duchu se modlila ať na mě ještě jeden jediný vyzbyde. Předemnou stálo už jen dvacet lidí, ale pravda, že když jsem přišla tak to bylo aspoň sto. Teď už jsem tu trčela tři hodiny a byla jsem ochotná stát tu klidně celý den, jen ať na mě ta vstupenka vyzbyde. Prosím!
Sledovala jsem jak se řada pomalu krátí a sledovala přešťastné tváře díve co už držely v rukou ty vstupenky a odcházely pryč. Tahle vstupenka, ta vstupenka byla klíčem k tomu všemu a já to věděla, proč bych ji nemohla mít i já? Vždycky jsem měla smůlu tak proč by to teď jednou nemohlo vyjít? Pomalu jsem si tím dodávala odvahu a doufala, že to přece jen výjde a vstupenka na mě zbyde.

Za půl hodiny jsem už stála u okýnka a dychtivě zírala na vstupenku co ležela vedle té slečny co je prodávala.
"Jednu vstupenku na koncert Jonas Brothers, prosím," usmála jsem se zářivě a podala jí peníze.
"Jednu?" zeptala se s povytaženým obočím, asi si to tady ty holky kupovaly po kilech...
"Ano, jednu."
Vzala si peníze a podala mi tu vstupenku. Ó můj Bože, já v rukou držela vstupenku, vstupenku na jejich koncert! Nevím jak, ale z úst mi najednou vyšel podivný skřek. Nebylo to to pištění holek předemnou tohle byl vyloženě skřek jak když se někdo dáví. Všichni se na mě otočili. Začala jsem se červenat... no nic radši půjdu pryč, někam kde na mě nebude každej zírat.
"Děkuju," poděkovala jsem, vzala si účtenku, sice nevím proč a mazala pryč. Vstupenku jsem stále pevně držela v ruce.

Doběhla jsem do parku. Stěží jsem popadala dech, běžela jsem patnáct minut a... cítila jsem se nejlíp ve svým životě!
Sedla jsem si na trávu pod strom a zkoumala do detailů vstupenku. Za týden, za týden touhle dobou už budu čekat před koncertní halou abych mohla být úplně u pódia! Jak neuvěřitelné a šílené! Ano bylo to šílené, protože mám jen tu vstupenku, ale nemám povoleno tam jít...
Znovu jsem se zachmuřila. Tahle vstupenka byla jen malinkým krůčkem k tomu abych se na ten koncert dostala, ale já tam doháje musím! Nějak se tam dostanu, klidně uteču z domu, ale já tam budu!

Last Year - 5. kapitola

28. september 2009 at 15:20 | Crystal girl |  Last Year
LUCKY:
Musela jsem se vrátit domů. Přišla jsem v jednu ráno, promoklá na kost, protože byla bouřka.
"Lucky!" objala mě máma.
Pak mi začala nadávat, že chtěla volat policii a pak mi řekla, že zítra odpoledne jdeme k nějakýmu specialistovi, že to třeba nebude tak vážný a že nám poradí co a jak.
"Přece víš, že tahle doktorka dělá chyby," přemlouvala mě i sebe mamka.
"Mami! Ta diagnóza je jasná! Copak jsi na tom rentgenu neviděla jak mám zničený plíce?! Já umírám! Smiř se s tím!" vyjekla jsem a měla jsem co dělat abych se nerozbrečela.
Mamka už brečela. "Ne, on nám poradí. Ty neumřeš Lucky," objímala mě a plakala.
"Jdu spát, dobrou noc, hezky se vyspi mami," bylo mi jí líto. Bylo to hrozný když jsem věděla, že kvůli mně trpí.
"Dobrou Lucky," pohladila mě a já jsem odešla k sobě.
Zabouchla jsem za sebou dveře a vrhla se na postel. Objala jsem plyšáky a brečela jsem dlouho do noci.
Nekašlala jsem, protože mi dala něco doktorka na utlumenní. Teď už jsem kašlala jenom krev a to ještě ne moc často takže jsem prožila celkem klidnou noc...

Ráno bylo všechno jako normálně. Teda.... bylo by. Kdybych neměla oteklé oči od pláče a kdyby se mamka netřásla. Vypila jsem jako obvykle kávu a tentokrát jsem se i nasnídala kvůůli mámě.
"Ve dvě tě vyzvednu," rozloučila se se mnou a objala mě jako by to bylo naposledy.
"Mami jsem v pohodě! Vážně, neboj se. K tomu doktorovi půjdu....že seš to ty," rozloučila jsem se a šla do školy.
Snad poprvé jsem tam byla mezi prvníma. Dokonce jsem musela čekat než školu otevřou.
Možná jsem se bála smrti, možná jsem se bála nemoci, možná jsem se bála bolesti, ale nejvíc jsem se bála to říct Joeovi.
"Ahoj," usmíval se na mě.
"Ahoj," řekla jsem sklesle.
"Mám pro tebe super zprávu," zářil.
"Ano?" teď jsem nějakou super zprávu opravdu potřebovala.
"Náš song.....bude na albu! Tátovi se hrozně líbil a říkal, že jseš opravdu dobrá! Možná bych ti mohl pomoct se prosadit!" chrlil na mě.
Normálně bych ho objala a začala pištět nadšením. Teď mi to bylo celkem jedno. K čemu mi bude sláva, když nebudu mít život?
"Vážně? To je úžasný! Děkuju," usmívala jsem se jen co mi síly stačily.
"Děje se něco?" zeptal se mě Joe. Asi opravdu nemám herecký talent.
"Ne." Nebudu mu říkat co se děje. Nechcu aby mě litoval. Stačila mi máma. Nechci aby v každém pohledu na mě byla jen starost a smutek. Chci aby všechno bylo jako předtím.
"A kde jsi včera byla? Nebrala jsi telefony..."
"U doktorky," nechtěla jsem mu lhát.
"S tím kašlem?"
"Jo."
"A co?"
"Bude to dobrý, dala mi léky." Lhala jsem. Nebude to dobrý. Tak moc jsem chtěla zakřičet: Umírám Joe! Je konec! A víš co? Nechci aby jsi mě litoval! Chci aby jsi mi odpustil....za to že jsem nikdy nebyl dost dobrá kamarádka.
Pak jsme šli společně na hodinu.

JOE:
Ulevilo se mi když jsem ji viděl před školou, ale něco nebylo v pořádku. Neměla radost když jsem jí řekl tu senzační zprávu. Asi si špatně vyspala...no jasně....měla oteklý oči. To bude určitě z toho...

V hodině jsem ji rozveselil a už jsme zase vesele vtípkovali na účet matikáře. Jeho kozí bradka. Fajn...jsme jak malí děcka, ale co?

"Tak co podniknem odpoledne?" zeptal jsem se při obědě. Dal jsem si pizzu a Lucky překvapivě taky. Poslední dobou neobědvala. Teď si dala celou pizzu.
"Co tak zíráš?"
"No jen....myslel jsem, že nejíš a teď...." koktal jsem.
"Musím si užívat života zatímco žiju," usmála se smutně.
"Aha...takžže...co podniknem?" její pokus odvést mou pozornost nevyšel.
Ztrápeně se podívala na hnědou podlahu jídelny.
"Nic," zašeptala.
"Proč?" nechápal jsem.
"Mamka chce jet se mnou na návštěvu k nějaké tetě. Promiň, zítra to určitě vyjde," usmála se na mě s nadějí v očích.
"Zítra nahráváme..."
"Aha...tak někdy jindy...omlouvám se."
"Ne to je jasný. Rodina." Bylo mi to líto, ale usmál jsem se na ni. Každá minuta s ní mě jaksi naplňovala. Nechápal jsem to, ale bylo tomu tak.
Ona mě naplňovala...


Last Year - 4. kapitola

28. september 2009 at 15:19 | Crystal girl |  Last Year
JOE:
Lucky nepřišla. Nebyla ve škole a nezvedala mi telefonáty. Měl jsem o ni strach...nevěděl jsem proč si to myslím, ale cítil jsem, že se něco děje a že už nic nebude jako dřív.
Včera večer jsem tátovi pustil náš duet a páni, on zíral. Řekl, že to dáme na nové album. Těšil jsem se až to Lucky řeknu, ale....nebyla tu..

LUCKY:
Když jsem se probrala tak mi doktorka dala nějjaký kapky. Řekla, že to potlačí ten kašel na pár hodin a ať se konečně vyspím a večer ať příjdu s mámou. Došla jsem domů a jako robot si lehla, vzala si kapky a zavřela oči. Nic jsem si neuvědomovala, připadala jsem si jako v mrákotách. Konečně přešel ten kašel, ale já....umírám. Nejspíš umírám! Vždyť je mi teprve sedmnáct. Nemůžu umřít.
Potom mě únava zmohla a já konečně po několika dnech spala.

Večer jsem řekla mamce, že mi doktorka říkala, že tam dnes máme jít spolu. Divila se. Nebyla jsem schopná jsem se jí podívat do očí a říct jí, že možná umírám.
U doktorky už nikdo nebyl. Čekala na nás.
"Dobrý večer," pozdravila máma a pak jsme se posadili. V ruce jsem mačkala talisman a doufala, že se doktorka spletla.
"Chci Vám něco říct. Já....je mi to hroozně moc líto. Nečekala jsem to. Proč jste nepřišli dřív?" koktala doktorka.
Začali se mi třást ruce.
"Co se děje?" zeptala se mamka s nechápajícím pohledem.
"Lucky...má tuberkulózu. Tím, že ji má už rok a neléčenou...má ji v pokročilém stádiu. Můžeme průběh nemoci zpomalit, ale už ne vyléčit. Lucky....umírá," dořekla doktorka.
Plakala jsem. Nechápala jsem proč zrovna já.
Mamka tam začala něco křičet a brečela. Pak s doktorkou začali probbírat jakou mám naději a jak dlouho asi budu žít. Nechtěla jsem to poslouchat, ale....slyšela jsem to.
"Bez léčení by to byl měsíc nebo tři, když bude brát léky tak maximálně rok..."
Zbýval mi rok života. Rok! Možná ani to ne. Tak málo...všechny moje plány....
"Ne," zašeptala jsem.
Otočili se na mě.
"Já neumřu," pořád jsem šeptala.
Mamka mě objala.
"Já nestojím o soucit!" zakřičela jsem na ni a pak jsem utekla. Ven...pryč od toho všeho. Doufala jsem, že uteču smrti...

Navstevnost za minuly tyde 2

28. september 2009 at 15:16 | smizuzi |  Navštevnost
Navstevnost za minuly tyden (21.9. 2009 - 27.9. 2009) je:
Pondeli: 48
Utery: 25
Streda: 25
Ctvrtek: 17
Patek: 16
Sobota: 12
Nedele: 16

Celkem: 159







diky moc

su uz domaa

28. september 2009 at 14:56
tákže už su doma!!!!byla jsem u babičky a konecne jsem doma huhu.....tak to tu můžem rozjet..xDD



milionar

28. september 2009 at 14:53
LOL....v milionari se pta kdo vydal album Lines Vines and Trying Times no a ↓odpovedel..mno uvidite sami!!↓





Out in Beverly Hills

28. september 2009 at 14:47 photos


miley cyrus......supr pisnicka

26. september 2009 at 21:47 | smizuzi |  Other
super pisnika!!!

joe hapal pri skoku pres nicka a kevin udelal suer salto s roznoskou s kytarou!!!!!!

26. september 2009 at 18:06
pri skakani pres nicka a otocce joe hapal na zadek:D:D:D:DD v čase 3:45 a kevin udelal super salto s kytarou kukni v čase: 4:04 a ktomu jeste roznosku..u toho to videa jsem se smala fakt super kluci!!!!!!!


nejsu tu!

25. september 2009 at 15:44 | smizuzi
zase tu nejsu do pondelka za chvili jedu k babicce tam borit vcelin a spalit to proste uklid..xDD tak cus!! a sbeee namezte si me plsss

koncíík a joe ukazal svaly!

25. september 2009 at 14:48 | smizuzi
oo slint tohle video uz jsem videla poslala mi ho sbee wejisek ale pak jsem to uz nenasla a ted jsem to nasla: joe ukazuje na koncetru svoje svaly ale jsou poraadne velikeeeeeeeee!!!!!!jak cumela jak cip! 01:52 vzdy jsem se tesila az ty ruce napdne a uvidim ty jeho svaly''''




neee pls dejte hlas JB TH jsou prvni blee!!!

24. september 2009 at 20:29 | smizuzi
lidi dejte hlasek jonassckum honem!!!!! jsou prni ti hnusni zasrani TH!!!!!!!!!jonasci musi byt prvniiiiiii pomoz i ty any JB byli prvniiiiiii!!!!



joe to pekne rozjel a zakodil retizek!!!

24. september 2009 at 19:57 | smizuzi
joe to pěkne rozjel a zahodil řetízek myslim že je to právě od té camilly!!
v case 03:04



a nebo tady v čase 02:14


JONAS-Home Not Alone

23. september 2009 at 16:33 | smizuzi |  Episode
Další episoda našich Jonáásku!!


CLICK "CELY ČLANEK"